Slunce klesá k západu a já přicházím na vrchol Keprníku
Nikde nikdo. Večer je na horách klid.
Vrchol Pradědu v mracích.
Vrchol Pradědu v mracích.
Pověstmi opředené Petrovy Kameny z pradědu.
Odpoledne se počasí zlepšuje. Hřeben Vysoké Hole, moje nejoblíbenější část přechodu hřebene jeseníků.
Selfie se dělá zrcadlovkou dost špatně, tak alespoň můj batoh.
A teď už se přesouvám do Liberce, směr Jizerské hory. Krásná budova radnice v centru.
Zde trávím první noc. V Jizerských horách jsou desítky křížků. Většinou slouží jako upomínka tragických událostí. Tohle místo se jmenuje Mlynářův kříž. Kříž připomíná mlynáře Antonína Jägera z Rudolfova, který zemřel v roce 1864.
Tohle bylo všechno jídlo co jsem měl s sebou a vystačilo na 4 dny. Ale jen díky tomu, že po cestě bylo dost hospod a bufetů, kde se dalo najíst.
Rostlo neuvěřitelné množství hub. Nikdy jsem neviděl tolik velkých a zdravých hřibů, co si lidi nosili v košících z lesa. Sbírat jsem nemohl, tak jsem si jednoho hříbka alespoň vyfotil.
Zde byl 6. října 1863 smrtelně zraněn při přestřelce s hajnými pytlák, kterého přezdívali Stemmel. Byl dobrosrdečný a lidé v okolí ho měli rádi. Aby se z pytláka nestal vrah, rozhodl se prodat svůj statek a s rodinou se přestěhovat do Ameriky, kde by mohl lovit bez omezení. Za utržené peníze si koupil lístek na loď pro sebe, svou ženu a dítě. Chtěl ještě přátelům na rozloučenou vystrojit hostinu a tak se naposledy vydal do lesa na lov.. Jeho žena nakonec do ameriky odjela sama.
I když je to již více jak 150 let, lidé na pytláka Stemmela nezapomněli a nosí mu ke kříži smrkové větvičky.
Hráz vodní nádrže Bedřichov. Jedná se o nejvýše položenou přehradu v česku. Přehrady se v Jizerských horách začali stavět po tragických povodních roku 1897, kdy 29. července za 24 hodin napadlo neuvěřitelných 345mm vody. Následné povodně stáli život 120 lidí a zničili rozvíjející se hospodářství a továrny v údolí řeky Nisy a horním Liberci. Celkem bylo v plánu postavit 6 přehrad.
Z této krásné knížky čerpám příběhy v popiscích. Nese název "Kniha o Jizerských Horách". Napsal ji Miroslav Nevrlý a vydána byla v roce 1972. Pokud někdy zavítáte do Jizerských hor, doporučuji si ji vzít s sebou jako průvodce.
Starý rozpadlý chodníček na břehu přehrady.
Před stavbou přehrad nebylo v Jizerských horách jedinné jezero.
Další pomníček, další tragická událost. V roce 1930 se v chladných vodách přehrady utopil liberecký student Herbert Johne. Doplaval do půlky přehrady a pak mu došli síly a zpátky se už nedostal.
Chodníčky v rašelině
Chodníčky v rašelině
Chodníčky v rašelině
Šámalova chata na Nové louce. Pobýval zde kancléř T.G. Masaryka Přemysl Šámal.
Řeka Kamenice
Sklářství má v jizerských horách dlouhou tradici, první doložené hutě jsou z roku 1548. Sklářské pece bylo třeba živit ohromným množství dřeva a tak se stavěli v lesích a suroviny se k nim dováželi. Zde byla v roce 1775 Johanem Leopoldem Riedelem smlovou s Kristiánem, hrabětem Clam-Gallas založena huť Kristiánov. Pracovalo zde tolik lidí, že tu později vyrostla i škola a osada měla i vlastní hřbitov. Huť fungovala přes sto let, než 7. srpna 1887 celá vyhořela. Dodnes zůslata jen krčma na fotce, ze které se stalo muzeum.
Zbytky vyhořelé sklářské hutě v Kristiánově. Dodnes se v lese válí úlomky skla.
Starý hřbitov v Kristiánově stojí dodnes. Riedelům patřila většina sklářství v oblasti.
Pomník kohosi z rodu Riedelů.
Přírodní rezervace Na čihadle. Rašeliniště mezi Černou horou a Jizerou. Dříve lidé (říkalo se jim čihaři) lovili migrující ptáky ze severu. Většinou kvůli jídlu. Byl to jedinný lov, který majitel panství na svém území povoloval poddaným. V roce 1870 vyšel první zemský zákon na ochranu ptactva. Čižba jím byla zakázána a lovení ptáků na jídlo se mělo přísně trestat. Horské lesy ale byly hluboké, četníci daleko a maso kvůli novému zákonu také levnější nebylo. Trvalo tedy ještě pár pěkných let, než zvyk pojídat drobné ptáky zmizel.
Svítání na vrcholu Jizery
Skály na vrcholu Jizery
Vrcholový kříž.
Vrcholový kříž.
Svítání na vrcholu Jizery
Svítání na vrcholu Jizery
Svítání na vrcholu Jizery
V boudě mezi sklami jsem strávil noc.
Jedno z mnohých občerstveních po cestě. Často nechávají drobné občerstvení a kasičku venku pro ty, kteří přijdou po otevírací době.
Smírčí kříž k protržené přehradě
Přehrada se sypanou hrází byla poprvé napuštěna 1. června 1915. 18. září 1916 viděli dva lesníci, že z hráze tryská na prst silný proud vody. Za 70 minut se přehrada protrhla. 33 domů a továren zničila voda úplně, dalších 69 těžce poškodila. 62 lidí nestihlo utéct na okolní stráně před valící se vodou.
Šoupátková věž , která se nezřítila a dodnes připomíná onen den, kdy se přehrada protrhla.
Obec Jizerka, vpravo vrchol Bučina
Muzeum Jizerských hor. Kvůli rekonstrukci ale zavřené.
Ke kamenné pyramidě se vážou dva příběhy. Jeden říká, že pyramidu nechal v roce 1828 postavit sklář Riedel, když uzavřel smlouvu s Clam-Gallasy. Pyramidu věnoval synu majitele panství Vilému, který zemřel v roce 1822. Podle druhé teorie byla pyramida postavena na počest návštěvy hraběte Viléma v roce 1815.
Panský dům, který byl postaven při sklářské huti v Jizerce.
Jizerská rašeliniště
Pohled z hor do údolí na Hejnice.
Frýdlandské cimbuří.
Jizerské hory jsou krásné, ale tyhle nekonečně dlouhé betonové nebo asfaltové cesty dávali mým nohám zabrat.
Jizerskohorské bučiny
Jizerskohorské bučiny
Nejkrásnější bukový les, kterým jsem kdy šel. Od roku 2021 první česká přírodní památka zapsaná na seznam UNESCO.
Jizerskohorské bučiny
Vrcholový kříž na Ořešníku
Obec Hejnice
Klášter františkánů v Hejnicích, kde trávím poslední noc.
Kláštěr s Jizerskými horami v pozadí.
